Vodíkový generátor HBS H2O stříbrný

Tento generátor vodíkové vody je velmi výkonný přístroj, který ve srovnání cena - výkon překvapí i cenově.

 "Analýza vztahu mezi rozpuštěným molekulárním plynným vodíkem, pH a ORP při aplikaci Nernstovy rovnice":

Naměřili jsme u tohoto generátoru ORP v rozmězích od -550mV až po -600mV, podle použité vody a kolem 1000 - 1200 ppb resp. 1,0 až 1,2 ppm vodíku H₂

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VLASTNOSTI

• SPE membránová technologie
• lze použít kvalitní pitnou vodu, upravenou vodu, vodu upravenou reverzní osmózou
• vyrábí čistou vodíkovou vodu bez ozónu a chlóru
• vysoká koncentrace vodíku a ORP (oxidačně redukční potenciál)
  H2: 0,8 až 1,6 ppm          ORP: -450 až -650 mV
• odděluje vodík a kyslík
• dlouhá životnost elektrolytické destičky

Voda nasycená molekulárním vodíkem

Je několik poutních míst na Zemi, která navštěvují lidé kvůli "zázračné vodě". To, které je k nám nejblíž jsou Lurdy ve Francii, dalším je Mexický Trapani Corte, pramen v indické Nadaně a pramenitá voda v Nolde Now, zavřeném dole v Německu. Co mají tyto vody z pramenů společného? Kromě jiného jsou ve zvýšené míře nasyceny rozpustným vodíkem. V posledních letech bylo prokázáno jeho snad nejsilnější antioxidační působení spolu se schopností pomáhat v odstraňování škodlivin ze tkání. Vodu sycenou rozpustným vodíkem můžete mít nyní díky generátorům (stolním a přenosným) doma, na pracovišti anebo kdekoliv na cestách.

Současný životní styl, chemizace prostředí, ve kterém žijeme, stres a nevhodná strava - více než v dobách dřívějších - sebou přináší zvýšenou zátěž toxiny všeho druhu. Pokud nejsou včas odstraněny, hromadí se ve tkáních a mohou tím škodit a tím urychlují jejich předčasné stárnutí a špatnou funkci. Odstranění toxinů ze zažívacího traktu, z krevního řečiště, plic, kůže a dalších orgánů je důležité proto, aby mohly řádně fungovat. Jedním ze způsobů je pravidelné pití vody sycené vodíkem.

Převratný objev                                                                                                                                     V německém Nordenau byla v roce 1992 v břidlicové štole před hotelem Tommes objevena voda..., po jejímž pití se lidé rychle zotavovali z různých nemocí. Lidé začali vodě říkat „Wunderwasser“ neboli zázračná voda. Hygienický institut v Gelsenkirchenu však nedokázal vysvětlit, proč tato voda přináší tak vynikající výsledky a umožňuje rychlé zotavování z různých nemocí. Voda totiž nebyla ničím výjimečná. Vodu předali k analýze profesorovi Shirahatovi z Univerzity v Kjúšú (Laboratoř buněčné regulační technologie). A tak došlo k převratnému objevu. Profesor zjistil, že voda z Nordenau se liší od jiné vody tím, že obsahuje „aktivní vodík“ neboli je nasycena molekulami vodíku H,. Toto zjištění spustilo lavinu výzkumů vlivu molekulárního vodíku na naše zdraví.

Biochemik Albert Szent-Gyoryi, nositel Nobelovy ceny, kdysi prohlásil, že palivem života je vodík, a ne kyslík, jak se obecně předpokládá. Ukázal také, že naše tělo do určité míry vodík skladuje, a to nejvíce v játrech. Játra ho nutně potřebují k neutralizaci volných radikálů při procesu čištění organizmu od jedů (detoxikace). V roce 2001 to potvrdila skupina výzkumníků. Ti zjistili, že když udržovali zvířata v prostředí bohatém na vodík, byla tato zvířata významně chráněna před poškozením jater. Další výzkum pak ukázal, že vdechování 4 % vodíku významně chrání mozek před mrtvicí. Dokumenty US armády zase ukazují, že molekulární vodík účinné chrání proti poškození buněk ozářením a napomáhá jejich léčení. Zjistilo se, že naše tělo vodík potřebuje a jakmile se nadechneme, vodík ze vzduchu je okamžitě absorbován a využit buňkami a tkáněmi našeho těla. Na základě publikovaných souhrnných poznatků v předních biomedicinských žurnálech lze prospěšné biologické účinky vodíku považovat za prokázané.

Vodík je nosičem záporných iontů a silně alkalizuje naše překyselené tělo. Proto je nám tak dobře u moře, kde příbojové vlny nepřetržitě uvolňují do vzduchu záporné ionty, z nichž mnohé jsou vodíkové. Kromě nesmírně důležité alkalizace našeho těla však vědci objevili řadu dalších fenomenálních účinků molekul vodíku na naše zdraví:

• Vodík (H₂) neutralizuje všechny nebezpečné volné radikály, zatímco ty užitečné zachová.
•  H₂ extrémně rychle zháší záněty ve tkáních tím, že neutralizuje látky, způsobující zánět (to znamená, že aktivní vodík likviduje příčinu zánětů a zachovává účinnost imunitního systému - na rozdíl od kortikoidů, které likvidují zánět tím, že zabíjí bílé krvinky.
• Nejagresivnější a nejnebezpečnější radikál je hydroxylový radikál -OH. Deaktivuje enzymy v těle, čímž zastavuje důležité metabolické procesy. Poškozuje buněčné membrány, takže buňky nemohou správně fungovat a živoří nebo odumírají. Napadá DNA buněk tak, že dochází k roztržení DNA nebo zlomení chromozomů. -OH se přisuzuje podíl na vzniku rakoviny, Alzheimerovy choroby, roztroušené sklerózy a dalších nemocí. Vodík s těmito radikály reaguje a mění je na H2O, tedy vodu.
• H₂ snižuje množství zánětlivých cytokinů v těle (hormony podporující zánětlivost, které také mimo jiné poškozují mozek).
• H₂ neutralizuje celou řadu-toxinů včetně těžkých kovů, které jsou karcinogenní a tělo je neumí rozložit ani metabolizovat. Lékaři nemají nástroje, jak nás zbavit toxických kovů. Reakce našeho těla na těžké kovy vede často k falešným diagnózám (projevuje se to jako nemoci, které ve skutečnosti nemáme). Vodík se na toxiny a kovy váže a umožňuje tělu, aby je vyloučilo.
• H₂ dokáže rozbít molekuly organických kyselin. Organické kyseliny jsou odpadní látky, vznikající při metabolizmu (jako například kyselina mléčná ve svalech po velké námaze). Tím, že je rozbije, umožní jejich rychlé odbourání, vyčištění organizmu a rychlou regeneraci, nárůst energie a zvyšování výkonu. • Aplikace kapek vody obohacené o H2 na povrch oka s oslabenou sítnicí,(volné radikály v důsledku glaukomu (zeleného zákalu) ukázala zlepšení tloušťky sítnice až o 70 %, a to už po několika dnech. • H2 ochraňuje zdravé buňky před toxickými účinky chemoterapie a léků, aniž by rušil účinky léku.

V roce 2011 učinil Sanetaka Shirahata se svým týmem další významný objev: Vodíkové molekuly aktivují gen odpovědný za tvorbu antioxidačních enzymů, jako je kataláza, glutation peroxidaza a hemoxygenáza-1, které jinak buňky, pokud jsou zdravé, produkují podle potřeby.

Pokud vztáhneme účinky vodíku na problémy, které jsme si dosud popsali, je evidentní, že vodík dokáže pomoci řešit příčiny obrovského množství zdravotních problémů. Zháší záněty, urychluje hojení, zpomaluje stárnutí, detoxikuje tělo atd. To nejlepší na vodíku je to, že jeho molekuly jsou tak malé (0,24 nanometru - nejmenší ve vesmíru), že pronikají i tam, kam se žádné jiné antioxidanty nedostanou. Poskytují tedy ochranu jak mimo buňky, tak i uvnitř buněk. Pronikají bez zábran až k buněčnému jádru a chrání tak DNA. A dostanou se dokonce i přes hematoencefalickou bariéru v mozku a chrání náš mozek před volnými radikály, záněty a toxiny. Ze své podstaty vodík alkalizuje jak celé tkáně, tak i vnitřek buňky. Prostředí se správným pH je nepřátelské vůči všem zánětům i vůči všem patologickým bakteriím a parazitům. Tím působí přímo proti patologickým projevům včetně rakoviny. Dá se tedy říci, že vodík překonává všechny dosud známé antioxidanty.

Naše tělo není schopné produkovat vodík. Vědci však objevili, že za normálních okolností bakterie E. coli vyprodukuje asi litr vodíku za den kvašením nestravitelných sacharidů. Jenomže náš tragický životní styl způsobuje, že ho potřebujeme více (máme mnohem více volných radikálů a zánětů, se kterými tělo bojuje) a střevní flóra ho produkuje méně (bakterie E. coli má málo přirozené potravy, kterou k tomu potřebuje).

Je užívání molekulárního vodíku bezpečné?

Žádná ze 4 500 studií o vodíku neprokázala žádné škodlivé účinky molekulárního vodíku. Odpověď na otázku, jak zabránit usazování cholesterolu v cévách a dalších příznaků dlouhodobých a civilizačních chorob máme tedy vyřešenou. Účinky molekulárního vodíku jsou výborné a bez léků.

Jak získat dostatek molekulárního vodíku do těla?

Vědci zkoušeli různé metody, jak zajistit pozitivní účinky vodíku na lidské tělo: Vdechování, koupele ve vodě obohacené vodíkem, injekce obohacené vody, kapání obohacené vody do očí a doplnění střevní flóry o potřebné bakterie. Metoda vdechování a koupelí se brzy rozšířila a např. v Japonsku ji lidé běžně využívají. Nicméně je to finančně velmi nákladné nebo to vyžaduje docházet někam, kde mají drahé přístroje. Výše uvedený text vznikl také s využitím upraveného úryvku z knihy Tomáše Kašpara – Krutá Hra o Tvé zdraví.

Optimální řešení se našlo. Je to pití obohacené vody molekulárním vodíkem. Celosvětový vynález, membrána PEM je součástí generátorů na sycení jakékoliv vody molekulárním vodíkem. V současné době existují zařízení, která je možno pořídit k osobnímu i domácímu využití, popřípadě i v kancelářích, ordinacích, firmách apod. Molekulární vodík, je tak silný antioxidant, že se dostane díky tomuto přístroji všude po těle, až do mozku, jako voda z Lurd... Navazuje patogeny, volné radikály v těle a opravuje tím buňky.

Zařízení, které upravuje pitnou vodu, jejímž používáním se zlepší většina problémů ve vašem zdravotním stavu se nazývá Generátor vody sycené vodíkem. Moderní životní styl, znečištěné prostředí, stres a nevhodná strava způsobují, že se v našich tělech hromadí mnoho škodlivých látek. Pokud tyto toxiny nejsou včas odstraněny, mohou našim tělům i myslím škodit a urychlit stárnutí našich vnitřních orgánů. Očistou je míněno odstranění toxinů ze zažívacího traktu, z krevního řečiště, plic, kůže a dalších orgánů, aby mohly řádně fungovat. 

Zde najdete několik videí, kde se popisují účinky vodíkové vody na náš organismu 

Návod na použití a ukázka měření 

Účinky vodíkové vody na krev

Účinky vodíkové vody na střevo

Vysvětlení vodíkové vody

Měření sycení vodíkem s použitím vody Rajec PH 7,7

Měření sycení vodíkem s použitím vody Bonaqua PH 6,2

Sycení vodíku přímo do lahve s vodou

Co je ORP?

ORP, neboli "oxidačně-redukční potenciál" (rovněž nazývaný "redox potenciál"), je měření tendence vody působit buď jako redukční činidlo (dárce elektronů) nebo jako oxidační činidlo (příjemce elektronů). Pozitivní ORP indikuje přítomnost potenciálních oxidačních činidel, zatímco negativní ORP indikuje přítomnost potenciálních redukčních činidel. Měření se provádí s použitím měřidla ORP, které obsahuje sondu určenou k vložení do testované vody. ORP vody produkované ionizačními činidly, vodíkové infuzní stroje (HIM) a další technologie vodíkové vody (např. tablety H2, tyčinky, náplně atd.) budou typicky měřit negativní hodnotu (-100 až -750mV, v závislosti na pH). Myslete na to, že tento „měřený potenciál“ pouze indikuje tendenci vody působit jako redukční/oxidační činidlo a nezaručuje, že se objeví jakákoliv konkrétní oxidační/redukční reakce, nebo indikuje sílu nebo rychlost reakce, pokud se skutečně objeví. Aby se zjistilo, zda se nějaká oxidační nebo redukční reakce uvnitř tělesa objeví nebo ne, je nutno zevrubně prozkoumat a pochopit chemii spojenou s dotčenou reakcí (kinetika/termodynamika).

Odkud negativní odečet ORP  pochází a co znamená? 

Negativní ORP je indikací přítomnosti redukčního činidla, v našem případě rozpuštěného plynného vodíku (H2). Měřidlo ORP „neměří“ vodík rozpuštěný ve vodě; spíše měří relativní příspěvky k redoxnímu potenciálu ze dvou druhů vodíku ve vodě, plynného vodíku (H2) a vodíkových iontů (H+). Společně jsou tyto dva druhy nazývány „redoxní pár“. 

Spodní termín, H+, je iont, jeho koncentrace určuje, jaká je kyselá voda, a je „H“ v pH (potenciál vodíku). Toto je důležité, protože to nám říká, že měření ORP je ovlivněno pH testované vody.

(Poznámka: ačkoliv pH znamená „potenciál vodíku“, pH zastupuje koncentraci iontu vodíku, H+, ne plyn H2).

Oba druhy vodíku přispívají k finálnímu odečtu ORP a na elektrodě produkují malý odpovídající potenciál napětí (založený na jejich relativních koncentracích a # elektronů), obsažený v souboru sond měřidla. Měřidlo zesiluje a srovnává měření napětí vůči interním referencím a zobrazuje digitální odečet (obvykle v „milivoltech“). Nicméně zatímco rozpuštěný plyn H2 je zodpovědný za negativní odečet ORP, rozsah odečtu nesouvisí přímo s objemem rozpuštěného plynu  H2 ve vodě a nelze jej použít jako přesné „měření“ koncentrace rozpuštěného H2.

Je rovněž důležité si uvědomit, že jen proto, že voda má negativní ORP, to nutně neznamená, že voda bude mít nějaký terapeutický účinek. Existuje mnoho jiných složek (některé toxické), které, jsou-li rozpuštěny ve vodě, mohou produkovat negativní odečet ORP.  Abychom zjistili, zda může nějaký terapeutický benefit existovat, nebo ne, musí být specificky identifikována konkrétní složka produkující negativní ORP (redoxní pár). Na základně publikovaných výzkumů víme, že plyn H2, zdroj negativního ORP, je terapeutické činidlo.  

Proč stejné vody, které obsahují rozpuštěný H2, mají alkalické pH, zatímco jiné jsou spíše neutrální

Elektrolyzéry (alkalické ionizéry) produkují plyn H2 na záporné katodě tak, že snižují (přidávají elektrony) ionty H+ na plyn H2 pomocí elektřiny. Protože ionty H+ jsou složkou kyseliny ve vodě, jejich spotřeba během produkování plynu H2 zvyšuje pH pitné vody do alkalické oblasti (nad pH 7), protože se zvyšuje hladina hydroxidu (OH-).​ Redukci iontů H+ na plyn H2 popisuje následující rovnice:

Další typy zařízení na vodíkovou vodu, vodíkové infuzní stroje (HIM), využívají k výrobě kapalného H2 membrány založené na výměně protonů (PEM) a neprovádějí elektrolýzu přímo na pitné vodě. Namísto toho produkují plynný vodík v malé elektrolytické komoře a pak filtrovanou pitnou vodu naplňují plynem za použití speciálního zařízení zvaného „rozpouštěč“. Proto, v závislosti na pH  testované vodíkové vody, bude měření ORP produkovat velmi rozdílné (a velmi zavádějící) výsledky a znemožní použití odečtu ORP k měření hladin rozpuštěného H2 nebo k hodnocení terapeutického přínosu vody.

Použití Nernstovy rovnice k predikci hodnot ORP

V chemii se k predikci redukčních potenciálů (ORP) v celé řadě systémů používá dobře známá Nernstova rovnice. Vzorec Nernstovy rovnice používané pro rozpuštěný plynný vodík je:

Všimněte si, že redoxní pár H2/H+ uvedený výše (v červeném kroužku) je v rovnici obsažen (závorky signalizují „koncentrace“). Stejně jako měřidlo ORP musí i Nernstova rovnice „znát“ relativní koncentrace každého druhu vodíku, aby mohla ORP predikovat. Rovnice rovněž zahrnuje další důležité chemické hodnoty a proměnlivé (teplotu vody, konstantu plynu, počet převáděných elektrod a Faradayovu konstantu). Při použití Nernstovy rovnice spolu s vybranými hodnotami pro hladiny pH a H2 můžeme predikovat účinek, který budou mít změny v každé z nich na výsledné měření ORP. Tyto predikce pak mohou být použity k analýze a pochopení vztahu mezi pH (koncentrace H+), koncentrace H2 a měření ORP.

Výše uvedený graf ORP (vertikální osa) versus „pH“ i „koncentrace H2“(horizontální osa) ukazují, že zatímco odečet ORP je extrémně citlivý na změny v pH (červená linie), je relativně „necitlivý“ vůči změnám v H2 (modrá linie). Díky tomu mohou být výsledkem i malých variací v pH vody velké změny v odečtu ORP, což maskuje relativně malý přínos rozpuštěného H2 k ORP.  Níže je jiný způsob pohledu na relativní přínosy k hodnotě ORP ze strany pH a H2, pokud se týká jejich procentuálního podílu:

Pokud se podíváme na relativní přínosy tímto způsobem, lze vidět, že mimo typický rozsah koncentrace H2 0.5 až 2mg/L se ORP změní pouze o celkem 18mV. Naopak, mimo rozsah jednotek 3 pH, ORP změní 178 mV (možná překlep a má být o 178 mV - pozn. překl.) Proto v rámci příslušných rozsahů přispívá pH přibližně 90% k odečtu ORP, zatímco H2 přispívá pouze asi 10%.

Znamená „zápornější“ ORP více rozpuštěného H2?​

Jak bylo diskutováno výše, měření ORP je velmi citlivé na změny v pH vody (H+), ale necitlivé vůči změnám v rozpuštěném plynném vodíku. Protože ORP je výsledkem relativních koncentrací dvou druhů vodíku ve vodě (H+/H2), změna v koncentraci některého z těchto dvou druhů změní měření ORP. Proto H2 voda ze zařízení na vodíkovou vodu s neutrálním pH s jejím mnohem nižším průměrným pH bude měřit negativní odečet ORP s nižším rozsahem než alkalická voda, i když obsahuje dvakrát více rozpuštěného H2!

Zařízení s neutrálním pH bude produkovat vodu s méně negativním odečtem ORP než alkalická zařízení, i když voda obsahuje vyšší hladinu rozpuštěného H2

Je H2 scavenger volných radikálů (konvenční antioxidant)?

Voda obsahující rozpuštěný H2 se často nazývá „antioxidační voda“. A ve skutečnosti výzkum potvrzuje, že v biologických systémech (in vivo/živé buňce, zvířecí i lidské) může být výsledkem příjmu H2 snížení hladiny nebezpečných volných radikálů (reaktivní druhy kyslíku, ROS), což má za následek obecné snížení hladin oxidačního stresu. Výzkum rovněž ukazuje, že za nebiologických podmínek (testovací trubice, bez buněk) se může H2 chovat jako konvenční antioxidant a vychytávat volné radikály včetně nebezpečného hydroxylového radikálu (*OH).  Konvenční antioxidanty chrání naše těla tím, že dodávají elektrony volným radikálům, a tím je neutralizují. Vyvážená rovnice, která popisuje přímé vychytávání hydroxylového radikálu pomocí H2, zní:

Kvůli schopnosti H2 snižovat hladinu oxidačního stresu v biologických systémech, kombinované se znalostí o tom, že H2 umí vychytávat volné radikály (za nebiologických podmínek, když nejsou přítomny žádné další konkurenční antioxidanty), se často uvažovalo o tom, že redukce volných radikálů, která se objevuje ve studiích, se dosáhne vychytáním volných radikálů. Zatímco pro H2 je možné vychytat extrémně malé množství hydroxylových radikálů (možná jeden z miliardy), vychytávací mechanismus nemůže být zodpovědný za snižování hladin reaktivních druhů kyslíku (ROS), které vidí vědci. Protože podmínky pro vychytávání hydroxylových radikálů pomocí H2 jsou tak kineticky nepříznivé, je pravděpodobnější, že redukce volných radikálů/oxidačního stresu se namísto toho děje na základě nepřímého mechanismu, schopnosti H2 chovat se jako modulátor signálu, který na prvním místě snižuje produkci volných radikálů, než aby je vychytával. Zatímco konečný výsledek (redukce jak volných radikálů, tak oxidačního stresu) může být stejný, je přesnější odkázat na schopnost H2 snižovat oxidační stres jako „by byl antioxidační“.

Měřidla vodíku typu ORP

Zatímco existují měřidla, která měří rozpuštěný plyn H2, tato měřidla, která využívají sofistikované sondy plynného vodíku, jsou velmi drahá a stojí 10 000 dolarů nebo více. Relativně levná měřidla (500 dolarů nebo méně), která jsou v současné době dostupná a která tvrdí, že měří rozpuštěný vodík, NEPOUŽÍVAJÍ sondy plynného vodíku, nýbrž namísto toho se zakládají na platformě měřidla ORP a používají elektrody typu ORP. Tato měřidla se pokoušejí přiblížit se hladině rozpuštěného vodíku pomocí měření ORP vody.  Kvůli jejich citlivosti vůči pH doporučuje výrobce tato měřidla používat pouze k testování vodíkové vody s neutrálním pH (ne alkalicko-ionizované vody) a musí být předpoklad, že pH vody k testování je přesně 7. Ale kvůli rozsáhlému přínosu pH k měření ORP i malá odchylka v pH od neutrálních 7 (což je nevyhnutelné a obtížné kontrolovat) způsobí, že měřený odečet H2 bude podstatně kolísat.

Alternativě nabízí vodíkový testovací reagens H2Blue, který reaguje s H2 rozpuštěným ve vodě přímo, přesný, jednoduchý a dostupný způsob (asi 50 procent testu) k testování Vašich hladin rozpuštěného H2 v širokém rozsahu pH.

Výměna akumulátorů v produktu - níže návod ve videu ( nebo zaslat na výměnu na adresu ECOM s.r.o. Zahradní 276, České Meziříčí 517 71 a před tím zavolat na Telefon: +420 605 869 857 nebo napsat na Email: horackova@ecom.cz  Výměna bude stát kolem 500,- Kč)

poslat na adresu ECOM s.r.o., Zahradní 276, České Meziříčí 51771 - poté je cena za baterii 279,- Kč  + práce 129,50,- Kč + poštovné kolem 70 Kč (záleží na dopravci) - celkem s DPH 478,50,- Kč